Jak mám uspat svého syna?
DOTAZ OD MAMINKY:
Vážená paní Kláro,
dnes jsem Vás viděla v pořadu České televize. Líbí se mi Váš přístup k dětem. Četla jsem knihy Kontaktní rodičovství, Moudrost raného dětství a Koncept kontinua. Mám pětiměsíčního syna, kterého chovám v náruči, když pláče. Tímto způsobem jsem ho i naučila usínat. Zabalím ho do měkké deky a pár minut ho nosím, než usne. Syn už váží 6,8 kg a tak bych ho rada naučila usínat samotného, nevím ale jak na to a nechci aby plakal. Máte nějakou radu?
Děkuji Vám
–-
Přeji krásný den. Je pro mě příjemné číst, že patříte k maminkám, které volí tak krásné zdroje inspirace pro výchovu svého dítěte. Ve Vašem dotazu cítím velký cit a napojení na svého chlapečka, proto bych ráda obrátila Váš pohled ode mě k Vám samotné. Největšího rádce máme totiž v sobě, avšak pochybujeme, že nám poradí. Tím mu svazujeme ruce, aby tak mohl učinit. Důvěřujte si tedy, že s lehkostí a klidem najdete způsob, jak k Vašemu chlapečkovi přistoupit v době usínání, když je pro Vás již moc těžký k nošení.
Jelikož sama nemám vlastní dítě, nemohu se s Vámi vyměnit o vlastní zkušenost, ale mohu s Vámi sdílet své cítění, které vychází z práce s dětmi od 0 – 7 let věku a mé vlastní vnitřní zkušenosti týkající se základů principů zrození člověka.
Každé dítě, které se narodí na svět má to, co my dospělí v průběhu života přestaneme používat. VNÍMÁNÍ. Tato schopnost je tak silná, že do ní celá příroda vložila důvěru pro jeho vlastní přežití. Z tohoto důvodu je Váš chlapeček 100%-ně napojený na Vás, Vaše tělo, myšlenky, pocity, emoce, cítění. Ví úplně přesně, co se s Vámi děje, jen Vám to nemůže říci či Vám jakkoliv pomoci. Spolehněte se tedy na toto VNÍMÁNÍ a důvěřujte tomu, že Vám rozumí. Na tomto základě s ním komunikujte. Slovem, myšlenkami či pocity. Dejte mu vědět, že potřebujete, abyste se společně naučili usínat nově. Že už ho neunesete. Vezměte ho k sobě do postele, položte si ho na sebe či vedle sebe, ležte a usínejte spolu. Každé dítě je připravené na jakoukoliv změnu. Je velmi flexibilní. Má neutuchající touhu, aby byly zajištěny jeho potřeby – láska, jídlo, pití, spánek, teplo - ve kterých je nekompromisní, ale v jinak je plně otevřené možnostem světa a potřebám maminky. Pokud s ním maminka dokáže komunikovat a pozvat ho k řešení situací, do kterých se společně dostanou, dítě se cítí být na světě platné. Je šťastné a má přirozeně potřebu mamince vyhovět (ač je teprve miminkem). Nepřišlo na svět se záměrem zaměstnávat rodiče či je zatěžovat svojí přítomností. Přišlo sem se záměrem začlenit se, co nejcitlivěji, se svým životním určením, do již fungujícího světa a pomoci mu.
Proto se nebojte svému chlapečkovi říci například: „Miláčku můj, už jsi pro mě moc těžký. Od příště se budeme učit, jak spolu usínat na posteli či gauči. Budeme to zkoušet. Nejdříve tě nechám ležet na sobě. Když se nám to bude líbit, můžeš pak klidně usnout. Když ne, zkusím tě položit vedle sebe a budu se tě dotýkat či jen držet za ručičku. A uvidíš, jaké to bude. Od příště už tě před usínáním nemohu držet v náručí.“ atd.
Pokud se jednou rozhodnete ke změně, je důležité jí sama v sobě opravdu uvěřit a poté pravidelně opakovat. Dítě věří Vaší pravdě. Jestliže jednou změníte spinkací rituál, je třeba tuto změnu opakovat do doby, než se společně dostanete do další vývojové fáze. Pouze opakovaná zkušenost má pro dítě hodnotu a může v ní najít pocit bezpečí a orientaci ve světě.
Věřte sobě a svým pocitům. Nedovolte, aby mateřství překračovalo Vaše potřeby odpočinku, relaxace a pohody. Vždy hledejte způsoby, jak sobě udělat „příjemně“ a k tomuto „příjemnu“ jen přizvěte své miminko. Takovéto jednání je pro dítě velmi čitelné a přehledné, neboť je pravdivé. Pokud se moc přizpůsobujeme potřebám našich dětí, děti ztrácí orientaci. Dokáží ještě velmi dobře číst naše pravé pocity a pokud předstíráme, že tam nejsou, mají pocit, že oni sami selhávají a ztrácí důvěru v sebe. Můžeme si tedy dovolit být před svým dítětem pravdiví.
Pokud se tedy cítíte unaveně, když uspáváte svého chlapečka v náručí, řekněte mu to slovem i činem. On díky tomu získá potvrzení o tom, co stejně vnímá a znásobí se mu pocit uvolnění a důvěry v sebe, ve Vás a svět, do kterého se narodil. Buďte statečná a nebojte se, že Váš chlapeček bude plakat. Pláč je pro dítě také způsob, jak se vyrovnat se změnou a proto je zcela v pořádku, když ho pro zvykání se na nový způsob usínání na nějaký čas bude využívat.
Přála bych si, aby tato odpověď byla pro Vás pouze průvodcem k důvěře ve své vlastní cítění, neboť nikdo na světě nemá větší cit a vnímavost pro své dítě než právě jeho maminka.
Klára Markuciová