Jaké vzdělání by měl mít pedagog?
DOTAZ OD MAMINKY: "Dobrý den, Kláro. Mám otázku týkající se spíše fungování školky jako takové. Jaký dle Vašeho názoru by měl mít pedagog pracující ve školce s dětmi vzdělání? ..Sama když pracuji s malými dětmi tak vidím, jak moc mně chybí znalosti z psychologie a pedagogiky u této věkové skupiny. Sama mám zkoušky z psychologie a pedagogiky středoškoláků a vidím, že je to úplně o něčem jiném. A přitom u dětí mám vysledované určité obdobné vzorce chování a tudíž si myslím, že existují i návody, jak s určitými vzorci chování pracovat..... i když vše je nutné brát pouze jako doporučení, každé dítě je jedinečné a neopakovatelné...Jste též názoru, že by pedagog v MŠ měl mít vzdělání zaměřené na předškolní vzdělávání nebo mu stačí vysokoškolské vzdělání pro starší děti a pár kurzů na práci s předškoláky? Mně přijde, že ze své vlastní zkušenosti mně nestačí vědět, jaké aktivity s dětmi pro jejich rozumový a pohybový rozvoj provádět...... strašně moc mně chybí nástroje, jak pracovat s dětmi, když se uzavřou do sebe, když se začnou zlobit, odvádět pozornost vytrvale k jiným tématům apod. A to pracuji s dětmi jen po dobu 30 minut a ne celý den jako učitelka v MŠ. Když já cítím tak velký handicap při 30-minutových blocích, neumím si představit, jak bych to vnímala při práci s daným dítětem po dobu celého dne. Možná jsem na sebe moc přísná a podle toho hodnotím i možnosti učitelky pracovat s mým dítětem, ale nejsou i instinkty důležité?"
–-
Dobrý den Katko,
děkuji za Váš dotaz. To, že již nyní znáte přesnou odpověď na svojí otázku, uvozuje Vaše věta: „..každé dítě je jedinečné a neopakovatelné..“. Váš cit k Vám tímto promlouvá přesně. Stačí mu jen důvěřovat. Pro důvěru v sebe a následování citu, není třeba mít žádné vzdělání.
Pro společenské uspořádání současné společnosti, je výhodné znát pravidla a mít školy, stejně tak jako je důležité znát pravidla silničního provozu, než vyjedeme na silnici. Avšak znalosti pravidel silničního provozu nám nijak nepomohou ve schopnosti řídit auto.
Proto je pro učitele nápomocné mít pedagogické, valdorfské či montessori vzdělání, avšak tím se z nich učitelé nestávají. Na jedinečnost a neopakovatelnost každého z dětí nelze reagovat naučenými znalostmi, návody či vysokoškolskými tituly. Na to lze reagovat pouze srdcem, citem a získanou životní zkušeností.
Píšete velmi přesně: „..strašně moc mně chybí nástroje, jak pracovat s dětmi, když se uzavřou do sebe, když se začnou zlobit, odvádět pozornost vytrvale k jiným tématům apod...“ Ano, toto jsou právě ty situace, o kterých se na žádné vysoké škole neučí. Na ty je třeba aktivovat své vlastní cítění.
V momentech kdy se děti uzavírají, se většinou cítí přehlceně.
Něčeho je na ně moc či moc rychle. Je důležité se zastavit a dát sobě i dítěti prostor a čas. Nechat věc či situaci na chvilku být. Vzít si například něco k pití nebo jídlu, či odvrátit pozornost k něčemu jinému a vrátit se k ní, až ucítíme, že má dítě i vy dostatek síly k jejímu vyřešení. Je však nutné být důsledný a opravdu se k situaci vrátit a dokončit jí. (tzn. vyřešit jí k uspokojení Vás i Vašeho dítěte)
V momentech kdy se dítě zlobí, nemusí být vždy příčina ve vnějších okolnostech. Může se jednat pouze o vlastní prožívání emoce. My dospělí také někdy cítíme zlobu či smutek ani nevíme proč. Stejně tak to mají děti. V takovém případě se stačí opět jen na chvilku zastavit. Kleknout si k dítěti, vzít ho za ruku, nadechnout se a vydechnout a počkat. Emoce procházejí u dětí velmi rychle, takže po několika nadechnutích může být po všem. Pak stačí jen říci: „Asi jsi byl hodně nazlobený.“, „Cítíš se už lépe?“. Dítě cítí velké uspokojení, že mu rozumíte.
Pokud má dítě potřebu trvale odvádět pozornost k jiným tématům, chce se schovat. Nechce vidět pravdu své situace, protože se mu zdá neřešitelná. Rodiče mu mohou pomoci tím, že ho nenechají uhýbat a navrátí ho k pravdě. Ukáží mu jak svou situaci vyřešit. V těchto případech je vhodné použít humor či řešení v lehkosti. Dítě zjistí, že pravda je jednoduchá a přináší úlevu a klid.
Nedělejte si starosti, že máte kapacitu pracovat s dětmi jen 30 min. denně. Každý se rodíme pro jiné úkoly. Učitelé si svojí práci zvolili a dostali pro ni většinou dispozice při narození. Najděte si pedagogy, kterým důvěřujete, svěřte jim svojí dceru a věnujte pozornost svým kvalitám a dovednostem, díky nímž jste prospěšná sobě i druhým. Je to tak úplně v pořádku.
Přeji Vám mnoho radosti a úspěchů.
Klára Markuciová