Moje dcera si vymýšlí a lže.

DOTAZ OD MAMINKY:

„Dobrý den, Kláro. Moc děkuji za Vaše odpovědi a přicházím s novou otázkou. Poradila byste mi, jak nejlépe pracovat s příliš velkou dětskou představivostí? Když byla dcerka mladší a chodila jsem na schůzky s učitelkami do školky, vždy mně říkaly, že má dcerka velmi bohatý vnitřní svět. Vloni mně už začínaly říkat, že dcerka má velkou představivost a že kdyby jen polovina toho, co dcerka ve školce napovídá byla pravda, tak bychom se nestačili divit. Včera jsem byla po čase znovu ve školce promluvit si s paní učitelkou, jelikož si mě sama pozvala. Byla jsem tzv. "na koberečku". Neměla jsem nejmenší tušení, že je s dcerkou ve školce něco v nepořádku. Opět jsem se dozvěděla, že má dcerka velkou představivost, nicméně v jejím věku by už prý měla slábnout. U dcerky to vede k tomu, že si před dětmi vymýšlí vše možné i nemožné, což děti berou již jako lži. Učitelky se ptávají, proč jim má dcerka pořád lže. Tmělo se mi před očima, proč se o něčem takovém dozvídám až teď. Dcerka prý při svých lžích umí být tak přesvědčivá, že občas ani učitelka neví, co je pravda. Chci se zeptat, jak nejlépe dítěti vysvětlit, že tento způsob komunikace není dobrý?“

Krásný den Katko,

vím, že pro Vás muselo být velmi nepříjemné slyšet takovéto hodnocení od paní učitelky ve školce. Ač je Vaše otázka spíše psychologická, ráda bych Vás i ze svého pedagogického pohledu ujistila, že se jedná o skutečnost jednoduše řešitelnou a není výpovědí o špatném charakteru Vaší dcery.

Téma lhaní leží na mnohem hlubším podkladě, než se na první pohled zdá. Ve skutečnosti se jedná o skrývání skutečných citů. Projevuje se zejména u dětí, které se dříve pokoušely vyjádřit pravdu, ale vzhledem ke zmatku v událostech či k citovému vypětí, kterému musely čelit, nemohly vyjádřit své opravdové potřeby a musely se přizpůsobit dospělému. Kořeny můžeme vystopovat již v batolecím věku, kdy děti potřebují čas a prostor. Častokrát se stane, že jim tyto kvality nemáme možnost dopřát. To v dítěti postupně začne evokovat pocit ohrožení a překrucování skutečnosti se pro něj stane pudem sebezáchovy.

Falešné představy je potřeba trpělivě přebudovávat. Nikoliv potírat. Každé dítě se může jednoduše zbavit vytvořených zátěží, poskytneme-li mu kontakt s realitou, respektem a úctou k jeho pravým potřebám a vedeme-li ho k jasnému myšlení a činorodému zájmu o poznání všeho dobrého a vznešeného na světě.

Jelikož bujná představivost a lhaní vychází z pocitu, že jsme vzájemně od sebe oddělení, je nejrychlejším řešením nabídnut dítěti opravdový cit lásky za jakýchkoliv okolností (právě i v čase, kdy se vzteká či vyjadřuje nelibost), velké množství doteků a fyzického kontaktu, naslouchání a reflektování všeho, co je v něm pravdivé a v momentech nepravdivosti, nabídnout prostor pro odložení této skutečnosti a nahrazení jí pravdivým citem. (např. „Možná cítíš strach, že tě kamarádi nebudou mít rádi. Každý na světě je milován. Podívej, umíš se už sama obléknout. Vidíš, co už dokážeš! Spousta tvých kamarádů se to teprve učí. Možná jim můžeš nabídnout pomoc. Uvidíš, že budou mít velkou radost a budou tě mít rádi. Je to to, co si přeješ?“ 

Klára Markuciová