Můj syn je hysterický, vzteká se a těžko se to zastavuje

DOTAZ OD MAMINKY: „Vazena pani Markuciova, libil se mi Vas clanek na internetu. Verim v deti a neverim v autoritativni vychovu, ackoliv sama jinou neznam. Samozrejme nechci obtezovat, zavazky uhradim, ale potrebuji poradnou radu a pomoc. Mam problemy se starsim synem, je to super kluk, ale i nekolikrat za den dochazi ke kritickym situacim - je hystericky, place, vzteka se a tezko se to zastavuje. Jako maly byval i dost agresivni, to uz je dnes lepsi, ale vzdy jen na me a na tatinka - na brasku (1,5 roku) je hodny a i jinak na sve okoli. Vsude "venku" je to zlaticko, navstevy, cestovani, nakupy probihaji bezvadne, ale doma je s nim kriz. Je to spis vazny rozumbrada, snazivy, citlivy, strasne rad pomaha. Ale staci napr. oblekani (kdyz mu byl rok a pul, tak jsme se ho BALI prebalit, jakoze co zase bude) nebo uplna kravina-treba naliju mlicko do spatne sklenicky- a je hotovo, rev a sklenicka leti do kouta, aniz by mi ale rekl, co je vlastne spatne - jestli sklenicka nebo mlicko nebo co. To z nej dostanu az potom. Staci kdyz je unaveny (coz je posledni dobou kazdy vecer) nebo ma hlad a pricina se najde uplne vzdy. Je pomerne casto nespokojeny bez zjevne priciny, ale neni naladovy. A ja bohuzel nejsem uplny klidas, nekdy to vydrzim, ale kdyz rve a rve, tak casto na nej potom zarvu ja a mam pocit, ze mi to roste pres hlavu...Tatinka mame super, problemy ZADNE, mame se radi, jsme zdravi, zijeme spokojene na samote u lesa v prirode, rodiny obe super... Mladsi syn se take zavzteka, zaplace, zatrucuje - ale tak nejak normalne, proste prcek a jinak je spokojeny. Starsimu ale nerozumim, nepoznam to na nem. Nevim, co delame spatne a co mu chybi, neda se uspokojit. Zavani mi to citovym vydiranim, pritom ale vubec neni vypocitavy, je to jeste naivka a moula. Nedela to, ze by neco chtel a bylo zle, kdyz to nedostane - naopak, nedostanu z neho vetu, co by chtel snidat, ale kdyz mu neco tedy sama prinesu, je to spatne. Asi se v nem moc stouram, ale chci zkusit, jestli by nemohl byl stastny a ja si nemusela propadat jako spatna mama. Dekuji Vam a drzim Vam palce do dalsiho snazeni! S pranim pekneho dne Karla Lencova“

–-
 

Krásný den Karlo,

děkuji za Váš dotaz. Je z něho cítit, že jste maminka na 100% a milujete své děti naplno.

My ženy, si musíme dát občas pozor na to, abychom zůstaly ve vztahu ke svým dětem v rovnováze. Mateřská láska je bezmezná, vyživující a pečující. Díky tomu si občas nevšimneme, že se naše dítě již posunulo ve svém vývoji a potřebuje nové způsoby našeho vztahování se k němu.

Váš první chlapeček je již v nové fázi vývoje, ve které od Vás potřebuje cítit lásku jiným způsobem než doposud. Potřebuje cítit pevné hranice a řád, tak jako je cítí např. zvířata, když dostávají hranice tím, že jim jde o život. Samice jim od určitého období dává jasně vědět, kde je jich místo a jakým způsobem se mají chovat, neboť dobře ví, že jakékoliv drobné pochybení je bude stát život.

„Lidská mláďata“ mají do věku 6-li let stále ještě velmi silné napojení na tyto přírodní principy, a proto od rodičů přirozeně očekávají podobné zkušenosti. Pokud se jim nedějí, jsou nespokojené. Člověk má vrozenou potřebu vlastní kultivace. Chce se stát člověkem. Chce umět s úctou a respektem zacházet se sebou, svým prostředím a lidmi, se kterými se setkává. Avšak nenaučí se to sám. Potřebuje pomoc dospělého.

Pokud je Váš chlapeček hysterický, pláče, vzteká se a těžko se to zastavuje, nedejte na to. Připomeňte si, že se přesunul do nové fáze vývoje, kdy od Vás potřebuje cítit „ano, to se mi líbí“ nebo „ne, to se mi nelíbí“. Proto se domluvte s manželem, co je pro Vás v rodině důležité, jaké aspekty chování a dovednosti chcete u svých dětí rozvíjet a zaveďte tento režim do každodenních očekávání. Napište si seznam a ten důsledně dodržujte.

Nebojte se emocionálních projevů svých dětí. Mají na ně právo. Mohou se vyjádřit, jak potřebují, avšak zůstaňte pevní a důslední v tom, co si od nich přejete vidět.

Dejte svému staršímu synovi čas, ať se vykřičí a pak ho v klidu přiveďte k činnosti, kterou jste od něho očekávali. Pokud je Vám jeho křičení nepříjemné, řekněte mu to, a odveďte ho na místo, kde se bude moci vykřičet, aniž by tím obtěžoval druhé. Nabídněte mu možnost vrátit se sám zpět, až bude připravený být opět s Vámi. Současně s tím také myslete na zařazení větší odpovědnosti, kterou by mohl převzít v rámci každodenních činností rodiny. Bude se cítit plnohodnotný a nové dovednosti mu pomohou získat sebevědomí, díky němuž zesílí a nebude mít potřebu získávat si pozornost emocionálními stavy.

Uvidíte, že to nebude dlouho trvat, a Váš syn se promění v toho nejkouzelnějšího chlapečka na světě.

Přeji Vám i nadále vzájemnou lásku a pocit radosti ze společného soužití.

Klára Markuciová