Můj syn nastoupil do školky, ale nevím, jestli jsem udělala dobře.

„Dobrý den, Kláro. Mám otázku ohledně svého syna. V září začal chodit na 2 celé dny do školky, aby si na ni postupně začal zvykat, protože jsem se v lednu měla vracet do zaměstnání (před vánoci byly synovi 3 roky). Od malička je nesmírně společenský, samostatný, já mu ani nechyběla, pokud ho hlídávala babička, tak jsem se jeho adaptace na školku vůbec neobávala. Nastoupil do soukromé sportovní školky, která pro nás jako jedna z mála byla cenově dostupná. První 2 dny ve školce mně ani pomalu nezamával, když jsem odcházela ze školky, až mě to zamrzelo, že mu vůbec nechybím. Jenže hned druhý týden ve školce nastal zlom. Ráno plakal, držel se mě zuby nehty a před školkou v autě jsem to loučení oplakávala i já. Od září do prosince byl dle majitelky školky synek "pozorovatelem". Do aktivit se moc nezapojoval, ale vše se zájmem sledoval. Na hračku si vždy počkal, než by si o ni dětem řekl. Rána byla uplakaná (když syna vezl manžel, tak byl smutný, ale nerozplakal se) a odpoledne by mě porazil, jak mně vždy utíkal naproti. Dlouho mě tiskl v náručí, až to bylo úplně dojemné. Já na něm doma pozorovala po celé toto období, že je strašně nevybouřený. Měla jsem pocit, že je ve školce strašně zamlklý a nepřirozeně klidný a pak s přebytkem energie vyrážel domů. Starší dcerka bývala ve školce vždy úplně stejná jako doma.....stejně aktivní i hlučná:-) Od září do prosince synek ve školce vůbec nemluvil, v prosinci učitelky šokoval, když začal mluvit a hrozně moc jim toho napovídal. Teď už vcelku ráno nepláče, i když vždy smlouvá, že bych chtěl jít raději k babi a dědovi (hlídají ho 2x týdně, protože sami chtějí.... vnouček jim do života přináší trochu vzruchu a mají se vzájemně moc rádi). Mám ten posun v jeho chování brát jako to, že si na školku zvykl a daří se mu tam dobře nebo že cítí, že to jinak nejde udělat a musí to tam nějak zvládnout? Jsem na děti hodně fixovaná a vcelku vše, co vydělám jde na jejich soukromé školky, protože státním školkám nevěřím. Při tolika dětech se ten individuální přístup stává nereálným a mně mé děti připadají opravdu hodně malé na to, aby se jim celý den nikdo nevěnoval (konkrétně jim). Nicméně se synovou školkou jsem pořád na rozpacích. Dcerka je v bilingvní školce a jsem s ní nesmírně spokojená (jedna z učitelek má montessori vzdělání a hodně aktivit do školkového života i zavedla), jenže bohužel je dost drahá a pro synka už jsem tolik peněz nebyla schopna dát dohromady. Pořád jen srovnávám asi nesrovnatelné a obávám se o to, zda je synek v pohodě či ne. Předem moc děkuji za Váš názor.“

Milá Katko. Dotazy tohoto typu mám moc ráda. Velmi mě těší, když se maminky zajímají o své děti s takovým citem, jaký vnímám z Vašich slov.

V první řadě bych Vás ráda uklidnila. Je zcela v pořádku, že se Váš syn projevoval při nástupu do školky jiným způsobem než Vaše dcera. Každé dítě má k dispozici jiné prostředky a volí jiné způsoby, jak zvládat zátěžové situace. Pokud jste vybrala správnou školku, které důvěřujete, tak se není třeba zneklidňovat nad jeho reakcemi, kterým jste byla přítomná. Do školky nastupoval v čase, kdy mu ještě nebyly tři roky a proto se jeho schopnost rozlišování v čase a prostoru teprve formovala. Jedinou složkou ochrany, kterou děti v tomto věku mají k dispozici je absorpce prostředí. To je také důvod jeho mlčení a neprojevování se v kolektivu ostatních dětí. Následný výbuch energie doma jen svědčí o zdravé reakci, kdy se nervová soustava, která byla ve školce vystavena zátěži potřebovala zharmonizovat.

Někteří rodiče mají obavy z toho, aby svému dítěti neublížili tím, že ho budou vystavovat náročným situacím. Avšak je dobré uvědomit si, že si člověk utváří pocit o své vlastní hodnotě a síle jen díky tomu, že dokáže zvládnout životní okolnosti, kterým musí čelit. Díky tomu se stává vědomým sám sebe a celistvým. Tento proces je nejsilnější zejména v období od 0 – 6 let věku dítěte. Proto vůbec nevadí, že Váš syn musí čelit jiným okolnostem, než jste mohla umožnit Vaší dceři. Můžete důvěřovat tomu, že si právě díky tomu buduje silný vnitřní mechanismus, který mu bude nápomocný v celém jeho dalším životě.

Z vašich slov je zřejmé, že má ve Vás (jako v mamince) hluboký zdroj citu a lásky. Ten úplně stačí k tomu, aby se vyvíjel šťastně a plnohodnotně.

Klára Markuciová