Můj syn neumí prohrávat
DOTAZ OD MAMINKY: „Můj syn Marek má problém s prohráváním a dělením se . Taky rád diktuje svá pravidla i při hraní se stejně starými dětmi. Jak není po jeho hned se urazí nebo naštve a odchází a třískne i dveřmi. Je nějaká osvědčená rada nebo postup, jak se má zachovat rodič ? Myslím že už má věk na to, aby porážku zvládl. Taky máme syna ve střídavé výchově rok a půl. ikdyž nevím jestli to má na chování syna nějaký vliv . Otce syn uznává a má ho rád. Otec si také rád prosazuje svou i za jakoukoliv cenu (urážky, výhružky), tak doufám, že v tom nebude Marek po jeho otci.“
---------
Milá Dano.
Ve Vašem dotazu se skrývá mnoho otázek. A tak začnu nejdříve tou první – problémem s prohráváním. Otázce dělení se, určování pravidel či prosazování si svého, věnuji pozornost v dalších článcích.
Neumí-li Marek prohrávat, naučte ho to. Je to dovednost, která se musí trénovat stejně tak jako oblékání, čištění zubů či počítání.
Přirozeností každého muže je výhra. V poslední době mám pocit, že přirozeností každého člověka, je výhra. Nevnímám, že by příroda utvořila člověka k tomu, aby prohrával.
Proto je Markovo chování z mého pohledu úplně v pořádku.
Přesněji řečeno:
- je v pořádku, že Marek používá svoji sílu
- je v pořádku, že projevuje své emoce
- je v pořádku, že má potřebu vyhrávat
- je v pořádku, že v rámci své "smečky" dětí, chce určovat pravidla.
Mezi dětmi je to přirozené.
Opravdový vítěz je však ten, kdo umí ovládat sám sebe. Proto se každý, kdo chce vítězit, musí naučit prohře. Marek je ještě dítě, a tak pro kultivaci svých instinktů potřebuje Vás. Důvěřujte tedy své moudrosti a rodičovskému citu a proveďte ho touto dovedností. Dopřejte si dostatek času a prostoru, tak jako jste ho věnovali např. samostatnému oblékání či stolování.
Z Vašeho textu mám pocit, že si Marek z vítezství odvozuje svoji hodnotu. Odtud také plyne jeho silná reakce a frustrace ze sebe, provázená emotivním projevem. Ve skutečnosti však jeho hodnota nemá s vítězstvím žádnou spojitost a je třeba dát mu o tom vědět. Současně s tím ho můžete podpořit v činnostech, ve kterých má možnost cítit se dostatečný a přijat jen tak, aniž by musel o cokoliv usilovat. Je důležité, aby se cítil úspěšný v obyčejnosti každodenního dne. Je výborné, když je viděn a oceňován za drobnosti a je mu nasloucháno v na první pohled nedůležitých situacích. Toto vše povede k pocitu "jsem správně", což je velmi silný uspokujivý pocit. Hra se díky tomu stane jen nástrojem pro překonávání překážek a u člověka, který cítí svoji vlastní hodnotu, je více motivující než frustrující.
Ze své zkušenosti mohu doporučit:
- zamyslete se v jakých situacích každodenního života Markovi ustupujete
a přestaňte tak činit. Moc velký prostor bere dětem možnost rozlišování
a ujasnění si své pozice na světě.
- všímejte si maličkostí, které Marek dělá a oceňujte ho každodenně.
Oceňovat neznamená – chválit. Chválení nás uvězňuje a vytváří
podmíněné očekávání, že takoví máme být i v budoucnosti. Ocenění
naopak dává prostor. Věnuje se pouze přítomnému
okamžiku a nevytváří odkaz na to, jací jsme.
Příklad ocenění:
„Jsem ráda, že jdeš vedle mě.“
„Mám radost, že jsi prostřel na večeři.“
Příklad chválení:
„Jsi šikovný, že jdeš vedle mě.“
„Jsi hodný, že jsi prostřel na večeři.“
- oceňujte jeho velikost a sílu v činnosti
např.: „Tvé kolo září čistotou. To se ti opravdu povedlo.“
„Nevěděla jsem, že dokážeš tak přesně následovat tužkou čáru.“
- na nějakou dobu přestaňte hrát hry s vítězným koncem a věnujte pozornost
budování silného pocitu hodnoty sama o sobě mimo soutěž
- před tím, než hry opět začnete hrát, povídejte si o vítězích a poražených,
o emocích s tím spojených a o tom, jak veliký a silný je člověk, který dokáže
stát s v obou polaritách. Poproste tatínka, ať vám v tom pomůže. Muži dokáží
tato témata řešit s větším nadhledem, jasností a přesností.
Přála bych si, aby Vám šlo vše s lehkostí a brzy jste si společně s Markem užívali radost z her a soutěží.
Klára Markuciová