Proč děti zlobí

ZÁZNAM Z PŘEDNÁŠKY PRO RODIČE V OC CHODOV

Děti nemají ze své přirozené podstaty potřebu zlobit. Systém jejich těla a psychiky je přirozeně vede k přijetí života v takové formě, v jaké ho potkávají.

Pokud je dítě milováno, dobře živeno, je mu nasloucháno a umožněno realizovat své tendence, jako je například pohyb, potřeba objevovat a orientovat se v prostoru, potřeba pořádku a přesnosti, komunikace, manipulace s předměty, tvoření či možnost opakování zvolených činností, je dítě klidné, milující a spolupracující.

V opačném případě se střádá v nervové soustavě těla dítěte napětí, které časem  vykrystalizuje ve „zlobení“. Zlobení je stav zoufalého volání o pomoc a přání uspokojení některé z výše uvedených tendencí, které dítěti pomohou navrátit se do vyvaženého stavu. Má vždy určitý, byť i neuvědomělý, účel. Dospělí tento účel mohou jednoduše rozpoznat z vlastních pocitů. Na každé takové chování je třeba reagovat jiným způsobem. Ze všech způsobů je však tím nejdůležitějším NASLOUCHÁNÍ.

Ve své praxi jsem se setkala se čtyřmi základními kořeny zlobení.

1.  UPOUTÁNÍ POZORNOSTI
Potřeba být vidět je člověku vrozená. Je to jedna ze základních lidských potřeb, která se váže k pocitu „někam patřit, být přijat, mít hodnotu“. Děti rády poutají pozornost rodičů či svého okolí něčím pozitivním. Pokud však nejsou viděny, začnou projevovat opačnou polaritu. Ta se může projevovat např. šaškováním, strháváním pozornosti.

POCITY DOSPĚLÉHO: rozladění, nelibost, podráždění
BĚŽNÁ REAKCE: napomínání, přesvědčování, přemlouvání
REAKCE DÍTĚTE:  dočasně přestane zlobit, ale brzy to zkusí znova

ÚČINNÁ REAKCE:
- ukázat dítěti, že může získat pozornost něčím užitečným, prospěšným či
  vhodným
- všímáme si jeho dobrého chování a verbalizujeme ho
- zlobení buď přehlížíme nebo na ně reagujeme jinak než dítě očekává
  např. nazveme celou věc pravými jmény: „Možná, že bys teď potřeboval,
  abych ti věnovala pozornost...“.
- vedení k vlastnímu sebehodnocení a snížení potřeby být ohodnocen
  druhým. Např. dítě řekne: „Je to hezké?“. Odpověď dospělého: „Co myslíš?“

POZOR!

Dítě, které si vynucuje pozornost jako odměnu třeba i za něco pozitivního, je třeba oceňovat a všímat si ho většinou v čase, kdy to nečeká.

2. ZÍSKÁNÍ MOCI
Moc si chce získat dítě, které chce, aby bylo stále „po jeho“ a odmítá vnější autoritu. Takové dítě se nachází ve stavu mimo své přirozené hranice. Ztratilo orientaci ve svém místě na světě a přestalo vnímat svojí pozici dítěte. Přebírá pozici dospělého a má díky tomu pocit, že má nějakou hodnotu. Děti získávají moc buď vnější agresí, např. vztekáním či pasivitou, např. “nikdo mě nedonutí, abych to udělal.“

POCITY DOSPĚLÉHO: pocit ohrožení vlastní pozice, hněv
BĚŽNÁ REAKCE:  tresty, zákazy, příkazy, vyhrožování nebo vzdání se moci situaci vyřešit
REAKCE DÍTĚTE:   vzdor, vzdorná poslušnost (dítě udělá co se řekne, ale ani o kousek navíc či jiným způsobem), dočasně přestane zlobit a pak pokračuje s vyšší intenzitou, pokud dítě boj o moc prohrává, může v něm vyvstat  touha pomstít se
 

ÚČINNÁ REAKCE:         

- ovládnout se

- nerozzlobit se

- vyhnout se konfliktu

- nebojovat o moc

Tím se oslabuje přesvědčení dítěte, že získat moc a mít moc je důležité a že se od toho odvozuje jeho hodnota. Ukážeme dítěti možnosti, jak využívat  svého vlivu pozitivně, např. požádáme ho o pomoc a poté mu poskytneme pozitivní zpětnou vazbu.

3. PROJEVY BEZMOCNOSTI ČI NESCHOPNOSTI
Dítě, které svým chováním dává najevo vlastní nešikovnost či neschopnost, je dítě s extrémními pocity nejistoty, vlastní bezcennosti a nedůležitosti. Vzdalo se naděje, že může být v něčem úspěšné.

POCITY DOSPĚLÉHO: ztráta odvahy, zoufalství, pocit bezmoci
BĚŽNÁ REAKCE:  jen to zkus, vždyť je to lehké, musíš se víc snažit, ukaž já ti pomůžu
REAKCE DÍTĚTE:   pasivita nebo žádná reakce
 

ÚČINNÁ REAKCE: 

- soucítící reakce: „Možná bys teď nejradši nechal všechno plavat a  měl klid..“

- je vhodné zdržet se jakékoliv kritiky a soustředit se na úspěchy

- důležité je nevzdávat se a oceňovat maličkosti, např. „přenesla jsi váhu 

  na správnou nohu“

- nabídka možnosti výběru „Začneš červenou nebo zelenou barvou.“

4. REALIZACE NEOVLÁDNUTÉ TOUHY
Dítě má pocit, že si svojí hodnotu získá tím, že bude vyžadovat naplňování svých tužeb. Myslí si, že ho nikdo nemá rád, nosí v sobě pocit ublížení a díky této bolesti je pro něj těžké cítit lásku. Lásku vnímá skrze hmatatelné získávání toho, co si vyžádá. 

POCITY DOSPĚLÉHO: odpor, nevole
BĚŽNÁ REAKCE: uplatnit svou moc, trestat: „ne nedostaneš to“
REAKCE DÍTĚTE: další požadavky, stupňování předešlého chování a hledání nových cest pro realizaci naplnění své touhy
 

ÚČINNÁ REAKCE:         

- ovládnout se

- projevit péči, ohledy a dobrou vůli pro vyslyšení potřeby dítěte (potřeba lásky, 

  nikoliv požadované věci či činnosti)

- netrestat a neoplácet odporem
- vcítivá komunikace a vymezení hranic:
   „Musíš být asi hodně naštvaný, když tohle děláš..“
   „Tak tohle chceš... budu o tom chvilku přemýšlet.“
   „Takové chování se mi opravdu nelíbí.“        

- vytvořit pravidla pro možnosti naplnění přání v budoucnu

Přála bych všem rodičům, aby i přes všechny povinnosti a omezení, které se k rodičovství váží, zažívali radost a okouzlení z každého nového dne, který mohou společně se svými dětmi prožívat.