Zdroji nejblíže

Málokdy si při výchově našich dětí uvědomíme, že jsme s nimi nejblíže zdroji života. Tomu zdroji, který přináší naplnění, smysl, radost a lehkost žítí, a na který v přemíře povinností, úkolů, zátěže či bolesti zapomínáme. Toho, jenž se nám připomíná, když cítíme lásku. 

Proč tolik lpíme na společenských normách či prestižním vzdělávání, když nás ani naše děti neučiní trvale štašťnými. Proč toto nadřazujeme nad kvality, které jsou dětem přirozené, jako je jednoduchost, hravost, otevřenost, láska či prosté bytí? 

Připomenme si, že již nikdy více v životě se nám s dětmi nezopakuje období v tak intenzivní čistotě a blízkosti, jako právě když jsou malé. Již nikdy více nebudeme vnímat jemný dotek lásky a osvěžující dech jejich přítomnosti ve svých dlaních, až se jich jednou pustí a projdou pubertou. Vzácnost tohoto okamžiku je jak mávnutí motýlích křidel a zmizí skoro tak rychle, jako plamen svíčky ve větru. 

Nedovolme tedy ničemu a nikomu, i kdyby to měla být škola - instituce, která si zaslouží úctu a respekt, aby znesvobodnila či zabarvila naší mysl od čiré radosti z narození našeho dítěte na tento svět a zakryla náš milující náhled na něj svým filtrem. Kvalita lásky, otevřenosti a nadšení pro život v takové intenzitě a nahotě, jako je přítomná v první dekádě života člověka, se již nikdy více nezopakuje a hravost, otevřenost, láska či prosté bytí se nám muže každým rokem nových povinností, stále více vzdalovat.

Prožijme si tedy tento vzácný čas s našimi dětmi do sytosti právě nyní.

Klára Markuciová